Pozn.: "našlapáno" v jednotlivých etapách vyjadřuje počet skutečně ujitých km, "trasa" pak odkaz na plánovanou cestu, jejíž délka se od skutečně ujité lehce liší - ne vždy šlo jít úplně po hranici (potoky/bláto/nečekané komplikace/vhodná zkratka - např. letiště v Tuřanech jsme obcházeli po vhodnější trase). Z valné většiny jsme se ale mapy drželi :)

První etapa:

Našlapáno: 22.6 km

Trasa: https://mapy.cz/s/cupapacuco

Plní odhodlání a sil jsme si první etapu z Řečkovic do Obřan zvládli dát celkem rychle a bez pocitu velkého rozlámání v cíli. Sem tam jsme se motali po neznačených lesních cestách s mírnou nejistotou, zda jdeme dobře, občas to vypadalo, že skončíme zaseklí v křoví, ale většina cesty uběhla v klidu. Bylo i na co koukat - když už ne pod nohy smekající se v tehdejší záplavě bláta, kam až oko dohlédlo, tak například na koníky v početných ohradách, které na téhle straně Brna jsou. :)

Druhá etapa:

Našlapáno:  33.7 km

Trasa: https://mapy.cz/s/doforurele

Druhá etapa ze Žebětína do Obřan zahrnovala jeden velmi důležitý úkol - vylézt na nejvyšší horu Brna-města! Tou je 479m vysoký kopec příznačného jména: "Kopeček". Najdete ho schovaný v lese těsně nad Masarykovým okruhem.

Tahle etapa už byla trochu více "převýšená" - nejdřív jsme se museli vydrápat na ten obrovský Kopeček a v druhé půlce na nás čekala strmá křížová cesta před Kuřimskou oborou. S metry i kilometry jsme se ale poprali zdárně :)

Veveří:

Třetí etapa:

Našlapáno: 48.7 km

Trasa: https://mapy.cz/s/benujamoho

"To už dáme najednou, ne?" - tak zněla věta, která odstartovala třetí a závěrečnou etapu. Začínali jsme brzičko ráno opět v Žebětíně nedaleko druho-etapního Kopečku, na zemi ležel čerstvě napadaný sníh a tak úplně jsme si na těch téměř 50km nevěřili.

Celou dobu, až do Mariánského údolí na východě Brna, jsme šli víceméně po rovině, až na malá lokální stoupání/klesání. Cesta taky vedla mnohdy po silničkách, takže jsme se blátem brodili jen výjimečně (ale když už, tak to sakra bralo energii :D). Jižní etapa nebyla zas až tak záživná - největší atrakcí pro nás byl kousek bývalé trasy Masarykova okruhu. 

Nejvíc jsme se obávali stoupání z Mariánského údolí nahoru na Hády. Překvapivě jsme to ale zvládli rychle a ani to nebolelo. Nejvíc nudný a už trochu frustrující úsek přišel ale hned vzápětí: cca 5km rovinka na Hádecké plošině, předtím, než se cesta stočí dolů do lomu. Jo, tenhle úsek fakt bolel :D

Dolů na konečnou šaliny v Obřanech už to byl kousek, a i když finální klesání z kopce k silnici bylo notně bahnité a adrenalinové, povedlo se nám bez trvalých následků dojít do cíle. Ne jen třetí etapy, ale do CÍLE celého pochodu kolem Brna-města. :)

    A tady vídíte celé Brno-město. Hranice okresu jsou červeně, naše reálně ujitá trasa modře:

Tohle nebyl úplně typický cestovatelský článek, já vím.  Chtěla bych vám tím ale ukázat, že zajímavý výšlapy se dají pořádat prakticky všude - rozhodně za nimi nemusíte přes půl světa a s drahým vybavením. Těch 105km jsme ušli v teniskách, s termoskou kafe a čaje a spoustou toustů v baťůžku. A i když jsme už na mnoha místech celé trasy už někdy v minulosti byli, bylo skvělý si jednotlivé body tak trochu propojit - mě například dostalo, jak je to z Mariánského údolí na vršek Hádů vlastně kousek :) Poznali jsme ale i nové věci - tak třeba Kopeček, nebo velmi zajímavý znak Bosonoh :D 

Tož tak - cesta tam byla a bylo nutkání ji projít, a tak jsme ji prošli :D 

No a co vy, taky se vám povedl nějaký hezký výlet v poslední době? Našli jste nějakou novou cestičku, kterou jste ještě nikdy nešli? :)

Vaše Jíťa